Nebojím se výšek, ale pádu.

8. prosince 2011 v 17:42 | džejn)) |  moments of life

Fajn, vztek, lítost, v autě zadržuju slzy, když do mě babča cpe takový ty kecy .. Zavřu dveře pokoje, brečim, čim dál víc, mluvim s mámou, pak řekne něco, co mě naprosto rozhodí, hrozně dojme, tak, že brečim ještě víc, do všeho mlátim a kopu, chodim po pokoji a uklízim, a při tom mi tečou slzy. V těhlech chvílích prostě nevim co mám dělat ...
Miluju mojí mámu! (asi to vyznívá jako ironie, ale tohle myslim vážně ..)
A ty důvody psát ani nebudu, protože to je zbytečný a stejně to nikdo nepochopí, proč to tak hrotim asi všechno, ale pro mě to znamená hodně, no ..

Stejně se můžu na všechno vys*at .
 


Komentáře

1 Lady Smile* Lady Smile* | Web | 8. prosince 2011 v 22:01 | Reagovat

Jasně..Já si tě du přidát.:))

Myslim, že jsi ve stejný situaci..taky mi je pěkně na nic.:/ Všechno je zkažený..Gr..ten život je fakt hroznáá svině...Pomluvy, lži, kecy, přetvářky..ale realita..

2 Lady Smile* Lady Smile* | Web | 9. prosince 2011 v 21:47 | Reagovat

Jako sice už dobrej..ale strašně sme se hádali..a vlastně jak sem si četla ty si s nima užíváš hodně srandy..atd..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama